FC Barcelona

 V historii barcelonského klubu oblékalo dres blauganas několik bratrských dvojic. Mezi nejznáměnší patří bratři De Boerové, těmi posledními jsou Dos Santosové. Nejpočetnější byl klan Gonzalvů, jmenovitě bratři Juli, Josep a Mariáno, kteří v Barce působili na přelomu 40. a 50. let minulého století. Nejslavnější z nich byl Mariano, nebo-li Gonzalvo III., kapitán Barcy de las Cinco Copas.

Mariáno Gonzalvo Falcón se narodil 22. března 1922 v Mollet del Vallés v Katalánsku. Měl dva starší sourozence, Josepa a Julia a tak získal "označení" Gonzalvo III. Všichni tři bratři hráli fotbal, všichni tři prošli Barcelonou CF, ale ten nejtalentovanější byl právě Mariáno. Julio (Gonzalvo I.) v dresu blaugranas strávil pouze rok, většinu kariéry prožil v dresu hlavního rivala z Espaňolu. Obránce či defenzivní záložník Josep (Gonzalvo II.) hrál za klub šest sezón s odehrál téměř 150 zápasů. Po konci své kariéry byl krátce i asistentem trenéra Barcelony. 

Vraťme se ale k Marianovi. Svou kariéru začal v domácím klubu Mollet. Prvním větším klubem se v jeho 18 letech stal Club Deportivo Europa. Když mu bylo devatenáct, přestoupil za 10 500 peset do Barcelony CF. Před šikovným záložníkem se tak otevřela cesta do vrcholového fotbalu. V těžké konkurenci v týmu i obtížném období 2. světové války neuspěl nebo možná lépe řečeno si trenéři nevšimli jeho talentu. Tak i tak byl poslán na roční hostování do druholigového Realu Zaragoza. Zde prokázal své nesmírné schopnosti, pomohl klubu k postupu mezi eltiu a tak v polovině roku 1942 byl již pevnou součástí barcelonského týmu. Do něj ho přivedl nový trenér, Joan Josep Nogués. 

Barca měla tehdy silný útok v čele s MarianoMartínem, Josepem Escolou a nově příchozím Cesarem Rodriquezem. Šikovný záložník v podobě Gonzalva schopného poslat finální přihrávku či sám zakončit byl tedy velmi vítán. Mariano byl důležitý i při standardních situacích. Měl perfektní výskok a přesnou hlavu, takže často dokázal přehlavičkovat i o mnoho vyšší soupeře. Svůj debut si odbyl 13. prosince 1942, Barca však prohrála v Sevilla 4:2. Ve zbytku ročníku příliš příležitostí nedostal a nezměnila to aní následující sezóna. 

Zlomový byl až Katalánský federační pohár a Středomořský pohár, tedy dvě soutěže hrané místo tehdy přerušené Primera Division. Marianovi pomohla i přítomnost obou bratrů, kteří před sezónou do klubu přišli zásluhou legendárního Josepa Samitiera. Hned ve druhém zápase se Mariano podílel dvěma góly na vítězství 5:0 nad Sant Martí, následně proti Jupiteru zaznamenal hattrick a pak proti Terrase opět dvě branky. Střelecky se prosazoval i nadále a ukázal rázně všem, že má na základní sestavu. Vítězství ve Středomořském poháru byla pro něj první trofej. 

Ročník 1944/45 přinesl i ligový titul a svůj nemalý podíl na něm měl i Gonzalvo III. Podzim mu příliš nevyšel, přednost dostával především jeho bratr Josep, na jaře ale kraloval. Vstřelil 11 gólů, včetně rozhodujícího při vítězství 5:0 nad Realem Madrid. Záloha složená z bratrů Gonzalvů přinesla i vítězství ve Zlatém poháru. Další rok utekl Barce titul o pouhý bod, triumfovala Sevilla. Bohužel Barcu tehdy provázela zranění klíčových hráčů, především pak střelce Martína a tak čtvrté místo v sezóně 1946/47 bylo logickým vyústěním. Přesto Gonzalvo III. se dařilo a byl také pozván do reprezentaci. Poprvé nastoupil za Španělsko proti Irsku a stejně jako u ligového debutu odcházel jako poražený. V reprezentaci působil až do roku 1954, kdy se rozloučil v utkání s Tureckem při remíze 2:2 v Římě. Několikrát nastoupil i ve výběru Katalánska. 

Sezóna 1947/48 byl počátkem veleúspěšného období trvajícího téměř 15 let. Barca v sestavě s bratry Gonzalvovými, Cesarem, Basorou, Da Silvou, Seguerem či Velascem neměla v lize konkurenci. V ligovém ročníku prohrála jen 4krát a vysledkem byl zisk titulu i španělského superpoháru. Střílení gólů přenechal Mariano jiným, sám se trefil jen při vítězství nad Atleticem Madrid na Les Corts 2:1, avšak gólových přihrávek měl nespočet. Rok na to, další titul a zisk Latinského poháru. Tehdy se pro Gonzalva III. našla i nová pozice a tak často nastupoval na křídle. Za sezónu odehrál přes 40 zápasů, sestavu si bez něj ani nešlo představit. 

Další dva ročníky přišel útlum, lize vládlo Atletico, prominentní klub generála Franca. Blaugranas trápila především děravá defenzíva. Oproti předchozím rokům dostali o 30 branek víc. Čtvrté a páté místo bylo velkým zklamáním. V roce 1950 usedl na trenérskou lavičku legendární Ferdinand Daucik. Defenzívu zpevnil Segarra či Biosca, útok vyztužil Kubala. Daucik vytvořil neporazitelný tým jehož kapitánem byl právě Gonzalvo III. Pro téměř 30-letého hráče to byla obrovská pocta. Barcelona dosáhla na ligový pohár nebo-li Copa de Generalisimo. Pro Mariana to byla první sezóna, kdy nedal jediný gól, avšak jeho přednosti byli jinde a ačkoliv hlavní pozornost byla směřována na Kubalu, byl neméně důležitý. 

Sezóna 1951/52 je známá jako Barca de las Cinco Copas, tedy Barca pěti pohárů. Tento výběr i toto období patří neoddiskutovatelně mezi ty nejzářivěší v historii FC Barcelony. Ramallets, Martin, Biosca, Segarra, Seguer, Nicolau, Basora, Gonzalvo III, Cesar, Kubala, Manchon, to byla vítězná sestava té doby. Blaugranas postupně vyhráli ligu, pohár, superpohár, Latinský pohár a Copa Martini i Rossi. Rok na to obhájili titul i pohár. To však Gonzalva trápila zranění a byl nucen vynechat několik zápasů včetně samotného finále Copa de Generalisimo. Z mnoha úspěšných utkání zmiňme například vítězství nad Realem Madrid 4:2, ke kterému přispěl dalším vynikajícím výkonem. I přes silný kádr a pozdější úspěchy samotná sezóna 51/52 nazačala nejlépe. V prvních deseti kolech si připsala Barcelona pouze 4 vítězství, navíc přišlo i zaváhání v poháru. Pak se však odrazila k výborným výkonům a k vidění byly i výsledky 9:0, 7:1, 7:0, 6:2 atd. V madridském finále domácího poháru porazila Valencii4:2. Rok na to to bylo vítězství 2:1 nad Athletic Bilbao. 

Následně ale došlo na střídání vedoucí pozice v La Lize. Do čela se dostal Real Madrid v s Di Stefánem v sestavě. Real získal titul po dvaceti letech, následně ho i obhájil, Barca byla vždy druhá. Možná i vinou absence Gonzalva, který si léčil své těžké zranění. Ročník 1954/55 byl pro něj posledním. Dres blaugranas naposledy v lize oblékl v prosinci roku 1954 v zápase proti San Sebastianu. Rozloučil se stylově, rozhodujícím gólem při vítězství 4:1 doma na Les Corts. ¨19. června 1955 pak nastoupil naposledy v přítelském utkání proti Nice, Barca vyhrála 8:2. Celkově Gonzalvo III strávil v Barceloně 13 sezón, získal 15 trofejí, odehrál přes 400 zápasů a dal 56 gólů. 

Z Barcy odešel do druholigového UE Lleida a poté v roce 1956 do CD Condal, kde ukončil ve svých 35 letech svou bohatou kariéru. U fotbalu ale zůstal a to především toho barcelonského. Krátce působil i jako asistent trenéra. Gonzalvo III. byl jednou z nejvýraznějších osobností historie FC Barcelony a právěm je řazen mezi legendy klubu. O jeho dalším životě není mnoho známo, ačkoliv v 90. letech často komentoval fotbalové dění pro katalánské noviny. Mariáno Gonzalvo Falcón zemřel 7. dubna 2007.